Život & dílo

3. Poselství

Když se život Anny Schäfferové chýlil ke konci, navštívila ji jako už často předtím jedna sousedka, která se na ni obrátila s tesklivou otázkou: „Co si jen počneme, až tady nebudeš?“ Anna sousedce dala krásnou odpověď: „Jdi k mému hrobu, já už ti porozumím.“ To znamená tolik co: Pomůžu ti. Tím Anna popsala svůj úkol, v němž chtěla pokračovat i z nebe: pomáhat na všechny strany, vyprošovat pomoc těm, kteří se na ni obracejí. Z nebe – právě proto, že odtamtud – zůstává největší přímluvkyní. Daruje-li nám Bůh takové světce jako Annu Schäfferovou a nabízí nám je jako pomocníky a průvodce, pak je smíme a máme přijmout. Svou důvěrou oslavujeme koneckonců Jeho samotného.

Anna Schäfferová chtěla už během svého pozemského života pomáhat lidem v jejich denních potřebách a tím je zároveň přivádět blíž k Bohu. Chtěla konat misionářskou práci, evangelizovat. Smíme na ni tedy nahlížet i jako na patronku nové evangelizace. Člověk je zcela uzdraven teprve tehdy, když našel Boha. Anna se nabízí, že přitom bude mnohým pomáhat.

Svým životním příkladem ukazuje, že utrpení a rány osudu, starosti a strasti nás neoddělují od Boha. Právě tehdy je nám On nablízku. Když vyzývá k následování, neznamená to, že nám z cesty odklidí všechny těžkosti, ale že je s námi chce zvládnout. Anna nám ukazuje, že před křížem nemusíme mít strach. Když člověk miluje Boha, jde všechno snáz.

Nejdelší čas svého života strávila Anna s nemocí na lůžku, byla neschopná pohybu, neschopná práce, neschopná výdělku, s potřebou péče, lidsky řečeno byla k ničemu. Ale jaké požehnání z ní vycházelo, a to až dodneška. Je živoucím důkazem toho, že hodnota lidského života nespočívá v tom, jaký výkon člověk podá, co může vytvořit, co si může dopřát. Hodnota člověka spočívá v tom, že ho Bůh povolal do života, že ho miluje a že již teď pro něj připravil místo ve svém Království. Tuto hodnotu člověk neztrácí, ani když je vetchý a starý, ani když je nemocný a slabý. Právě tehdy se naopak může stát požehnáním pro druhé, když žije spojen s Bohem.